Barack Obama životopis
Barack Obama se narodil v keňského rodině, otec Barack
Hussein Obama, americká matka Stanley Ann Dunhamová (zemřela v polovině 90. let
na rakovinu, vystudovala na Havajské univerzitě kulturní antropologii). Část
dětství strávil v Honolulu na Havaji. Otec od rodiny záhy odešel, neboť získal
stipendium na Harvardu (po studiích se vrátil do rodné Keni, kde byl činný v
místní politice, pocházel z kmene Luo, zemřel při automobilové nehodě). Od svých
šesti do deseti let žil v Jakartě v Indonésii se svojí matkou a nevlastním otcem
Lolo Soetorem. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl
získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová
(zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromou elitní
akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj. Po
absolvování Punahou School si překvapivě vybral Occidental College v Los
Angeles, aby si vyjasnil svůj rasový původ. Během studia (1981) přestupuje na
Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře při studiu
politologie.
Po studiích pracoval v New Yorku jako komunitní pracovník. V roce 1985 po
nabídce odchází do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v
největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1.
afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému
vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se rozhodl studovat na
Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kde byl zvolen prvním afroamerickým
předsedou prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu
Harvardovy univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním. V roce 1992 se oženil s
afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při školní
praxi. Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se
rozhoduje pro Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a
ochranou lidských práv. V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské
univerzitě.[1] V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy
a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v
roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu
Grammy. V roce 2006 napsal knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění
amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream).
Roku 1997 byl poprvé Barack Obama zvolen do Senátu státu
Illinois, kde sloužil až do roku 2004. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do
Sněmovny reprezentantů, když prohrál o 30 %. V roce 2003 pak oznámil svoji
kandidaturu na post senátora Spojených států a začal pro něj pracovat skvělý
manažer předvolebních kampaní David Axelrod, který pro něj pracoval i v
prezidentské kampani. V demokratických primárkách vyhrává s 53% všech hlasů. Již
tehdy používal volební heslo: "Yes, we can" ("Ano, my můžeme" - jako odpověď na
snahu o změnu).
V roce 2004, na konventu Demokratické strany, přednesl hlavní projev sjezdu,
díky kterému zaznamenal velký nárůst popularity, a v témže roce byl zvolen do
Senátu Spojených států. Obdržel více než 70 % hlasů oproti 29 % jeho
republikánského kandidáta Afroameričana Alana Keyese, což byl největší rozdíl v
historii. Byl v pořadí pátým Afroameričanem, který se stal americkým senátorem,
a jediným, který byl kdy zvolen prezidentem Spojených států.
V roce 2005 se v Senátu zaměřoval hlavně na záležitosti týkající se státu
Illinois a byl členem výboru pro mezinárodní vztahy, s nímž navštívil Rusko,
východní Evropu, Izrael a Irák.
Roku 2006 navštívil Afriku. V Keni, zemi původu svého otce, se nechal vyšetřit
na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby. V Čadu se setkal s
uprchlíky z Dárfúru, poté co mu Súdánem nebylo uděleno vízum, neboť kritizoval
situaci v Dárfúru.
Jako člen Kongresu USA podpořil návrhy zákonů, které podporovaly větší kontrolu
konvenčních zbraní a větší kontrolu využívání federálních zdrojů.
V současné době podporuje návrhy zákonů, které prosazují zpřísnění kontroly
lobbistů, ale i volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o
válečné veterány.
Barack Obama prezidentská
kandidatura
Dne 10. února 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že
se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce
2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal
drobné finační dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu
s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.[4]
Zvítězil především díky podpoře mladších, vzdělanějších voličů a afroameričanů
(více než 90 % afroameričanů sympatizovalo s Obamou). Menší podporu měl u
starších a manuálně pracujících občanů (zde o několik procentních bodů vedl v
předvolebních průzkumech kandidát RS) a také u žen a katolíků.
Po posledních primárkách Demokratické strany (3. června 2008) v Jižní Dakotě a
Montaně získal Barack Obama definitivně nominaci na prezidentskou kandidaturu
(tedy překročil hranici potřebných 2118 delegátů), která mu byla oficiálně
přidělena na srpnovém sjezdu Demokratické strany (25. - 28. srpna 2008) v Pepsi
Centru v Denveru (Colorado). Stal se tak vůbec prvním oficiálním kandidátem
jedné ze dvou největších stran, který nemá bílou barvu pleti.
Výběr kandidáta na viceprezidenta
Dne 23. srpna 2008 oznámil, že za kandidáta na místo viceprezidenta USA za
Demokraty si vybral delawareského senátora Joe Bidena, který mj. v Senátu
zastává post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.
Barack Obama prezident
Dne 4. listopadu 2008 zvítězil v prezidentských volbách, když
porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Po vítězství v prezidentských
volbách dne 16. listopadu 2008 na křeslo senátora rezignoval. Obama se stal 43.
mužem v úřadu a 44. prezidentem USA. Historicky je vůbec prvním afroamerickým
prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna složil za přítomnosti téměř
dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.
Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu
skupiny G20 v Londýn, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu
USA-Evropská unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se
týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování a který vyslechlo asi
30 000 lidí.