|
Hodinu nevíš... / Unknown Hour
Krimi / Drama
Česko, 2009, 94 min
Režie: Dan Svátek
Hrají: Václav Jiráček, Ivan Franěk, Marián Geišberg, Zita Kabátová,
Stanislav Zindulka, Jana Pehrová - Krausová, Zuzana Kronerová, Jaroslava
Adamová, Stanislav Fišer, Petra Nesvačilová, Marko Igonda, David Švehlík,
Jaromír Dulava, Libuše Švormová, Miroslav Táborský, Miriam Kantorková, Jitka
Smutná, Dana Syslová, Robin Soudek, Vlastina Svátková, Iveta Jiřičková,
Lucia Lužinská, Jarek Hylebrant, Jan Vlasák, Tereza Macková, Daniel
Margolius, Jaroslav Plesl, Bohuslava Habovčíková, Eva Leinweberová, Dan
Svátek, Jan Kindl, Tomáš Pustina, Karel Heřman, Miroslav Skačáni
Info:
Film
Hodinu nevíš... - tvůrci
příběhu filmu Hodinu nevíš… se inspirovali nemocničními vraždami, zejména
pak konkrétním případem tzv. heparinového vraha. Co bylo příčinou, a co se
odehrávalo v mysli mladíka, který se rozhodl vykonat a vykonávat ty nejtěžší
zločiny, a mít přitom často pocit, že vlastně dělá dobrou věc? Co nutí
nadějného a inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a
páchat na lidech zlo? Je hrozná, ta představa, že vraždí člověk, kterého
dobře znáte, kterého denně vídáte, máte ho vlastně rádi a který je všem
nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a svých vlastních
věcí. Sledujeme příběh, který se mohl stát, možná stal, a bohužel kdykoliv
stát může. A první, co vás napadne, když zjistíte, koho jste vlastně znali,
je - kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z vašich blízkých a známých,
nebo dokonce vy samotní. Příběh „heparinového vraha“ nás zasáhl na citlivém
místě. Ano, tohle se opravdu mohlo stát komukoliv z nás. Tohle už nebylo
„někde ve světě“. Tohle bylo opravdu hodně blízko!
Příběh sledujeme příběh obětavého, inteligentního a zakřiknutého mladíka s
tváří padlého anděla, který se pokouší, a později ještě několikrát, dostat
na studium medicíny. Ale jeho povaha, přestože schopnosti a inteligenci na
to má, mu nedovolí, aby přijímací zkoušky na medicínu, teď a kdykoliv potom,
zvládl. A tak se dostává do nemocnice jako sanitář a bere to samozřejmě jako
přestupnou stanici, protože ON na to má, aby se doktorem stal. ON rozhodně
víc než kdejaký doktůrek, který vystudoval jen proto, že jeho příbuzný
pracoval tam a tam, nebo že pomohly peníze na správném místě. A navíc od
nich musí snášet tu nadřazenost, potupu… ON, který by je strčil do kapsy,
najednou je musí poslouchat, snášet příkoří a chovat se jako ten
nejpodřadnější člověk pod sluncem. Jako nula. Hlavně ten doktor Valenčík!
Zachází se mnou jak s onucí. Kdybych tak mohl něco udělat, čím bych se mu
pomstil. Abych já odešel z bitvy jako vítěz a on jako poražený! Aby i
Markéta poznala, že jsem lepší než doktůrek.
A pak přišel den, kdy umírající starý pán požádá JEHO, aby mu pomohl skončit
to trápení a dostat ho na druhý břeh. A ON to udělá a najednou se dostaví
pocity blaha. Uvědomí si, že má vlastně možnosti Boha. Že ON je ten, co
rozhoduje o žití či nežití pacientů. A splnilo to i primární účel! Lékař
Valenčík, který prosazoval léčbu, která byla teprve novinkou a kterou primář
rozhodně neschvaloval, byl najednou ten špatný, ten viník, ten poražený. A
ten pocit štěstí z vítězství byl pro NĚJ opojný. Mám moc, konečně mám moc!
A tak to zkusí znovu… a znovu. Stále častěji, často na pokraji prozrazení.
Divák se několikrát přistihne, že občas tomu outsiderovi, tak jak to
odpovídá lidské povaze, drží palce. Jen aby nebyl prozrazen, než to udělá. A
když to udělá (často za dramatických situací a podmínek, kdy budoucí oběť
bojuje o prostý život, protože pozná oči vraha), najednou poznáme, jakou
strašnou věc provedl. Ale to už je pozdě. A ON vraždí a vraždí a má pocit,
že dělá dobré skutky. A že se vlastně stal Bohem.
Každá vražda je jiná, každá se stane za jiné situace, s jinými aktéry. Jen
způsob zůstává stejný. A pocity vraha… Přestože nebezpečí prozrazení stále
stoupá. Jenže chuť zabíjet další a další bezbranné lidi je jako droga. Jenže
tohle prostě nemůže dělat donekonečna. Někdy a někde musí udělat chybu.
Díkybohu! Na vraha je nalíčena past. Skončí v ní vrah nebo přibude další
oběť v podobě „volavky“ – nevinného, čistého, těžce nemocného člověka s
obrovskou chutí žít.
Fotogalerie k filmu
Hodinu nevíš...
|