Best Page

HOME

český film Hodinu nevíš..., movie Unknown Hour, režie Dan Svátek, Zelenka, nemocniční vrah, vražda, heparin, nemocnice, fotky z filmu, fotogalerie, recenze, online

 

Hodinu nevíš... / Unknown Hour

Krimi / Drama
Česko, 2009, 94 min

Režie: Dan Svátek
Hrají: Václav Jiráček, Ivan Franěk, Marián Geišberg, Zita Kabátová, Stanislav Zindulka, Jana Pehrová - Krausová, Zuzana Kronerová, Jaroslava Adamová, Stanislav Fišer, Petra Nesvačilová, Marko Igonda, David Švehlík, Jaromír Dulava, Libuše Švormová, Miroslav Táborský, Miriam Kantorková, Jitka Smutná, Dana Syslová, Robin Soudek, Vlastina Svátková, Iveta Jiřičková, Lucia Lužinská, Jarek Hylebrant, Jan Vlasák, Tereza Macková, Daniel Margolius, Jaroslav Plesl, Bohuslava Habovčíková, Eva Leinweberová, Dan Svátek, Jan Kindl, Tomáš Pustina, Karel Heřman, Miroslav Skačáni  
 

Info:

Film Hodinu nevíš... - tvůrci příběhu filmu Hodinu nevíš… se inspirovali nemocničními vraždami, zejména pak konkrétním případem tzv. heparinového vraha. Co bylo příčinou, a co se odehrávalo v mysli mladíka, který se rozhodl vykonat a vykonávat ty nejtěžší zločiny, a mít přitom často pocit, že vlastně dělá dobrou věc? Co nutí nadějného a inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a páchat na lidech zlo? Je hrozná, ta představa, že vraždí člověk, kterého dobře znáte, kterého denně vídáte, máte ho vlastně rádi a který je všem nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a svých vlastních věcí. Sledujeme příběh, který se mohl stát, možná stal, a bohužel kdykoliv stát může. A první, co vás napadne, když zjistíte, koho jste vlastně znali, je - kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z vašich blízkých a známých, nebo dokonce vy samotní. Příběh „heparinového vraha“ nás zasáhl na citlivém místě. Ano, tohle se opravdu mohlo stát komukoliv z nás. Tohle už nebylo „někde ve světě“. Tohle bylo opravdu hodně blízko!


Příběh sledujeme příběh obětavého, inteligentního a zakřiknutého mladíka s tváří padlého anděla, který se pokouší, a později ještě několikrát, dostat na studium medicíny. Ale jeho povaha, přestože schopnosti a inteligenci na to má, mu nedovolí, aby přijímací zkoušky na medicínu, teď a kdykoliv potom, zvládl. A tak se dostává do nemocnice jako sanitář a bere to samozřejmě jako přestupnou stanici, protože ON na to má, aby se doktorem stal. ON rozhodně víc než kdejaký doktůrek, který vystudoval jen proto, že jeho příbuzný pracoval tam a tam, nebo že pomohly peníze na správném místě. A navíc od nich musí snášet tu nadřazenost, potupu… ON, který by je strčil do kapsy, najednou je musí poslouchat, snášet příkoří a chovat se jako ten nejpodřadnější člověk pod sluncem. Jako nula. Hlavně ten doktor Valenčík! Zachází se mnou jak s onucí. Kdybych tak mohl něco udělat, čím bych se mu pomstil. Abych já odešel z bitvy jako vítěz a on jako poražený! Aby i Markéta poznala, že jsem lepší než doktůrek.

A pak přišel den, kdy umírající starý pán požádá JEHO, aby mu pomohl skončit to trápení a dostat ho na druhý břeh. A ON to udělá a najednou se dostaví pocity blaha. Uvědomí si, že má vlastně možnosti Boha. Že ON je ten, co rozhoduje o žití či nežití pacientů. A splnilo to i primární účel! Lékař Valenčík, který prosazoval léčbu, která byla teprve novinkou a kterou primář rozhodně neschvaloval, byl najednou ten špatný, ten viník, ten poražený. A ten pocit štěstí z vítězství byl pro NĚJ opojný. Mám moc, konečně mám moc!

A tak to zkusí znovu… a znovu. Stále častěji, často na pokraji prozrazení. Divák se několikrát přistihne, že občas tomu outsiderovi, tak jak to odpovídá lidské povaze, drží palce. Jen aby nebyl prozrazen, než to udělá. A když to udělá (často za dramatických situací a podmínek, kdy budoucí oběť bojuje o prostý život, protože pozná oči vraha), najednou poznáme, jakou strašnou věc provedl. Ale to už je pozdě. A ON vraždí a vraždí a má pocit, že dělá dobré skutky. A že se vlastně stal Bohem.

Každá vražda je jiná, každá se stane za jiné situace, s jinými aktéry. Jen způsob zůstává stejný. A pocity vraha… Přestože nebezpečí prozrazení stále stoupá. Jenže chuť zabíjet další a další bezbranné lidi je jako droga. Jenže tohle prostě nemůže dělat donekonečna. Někdy a někde musí udělat chybu. Díkybohu! Na vraha je nalíčena past. Skončí v ní vrah nebo přibude další oběť v podobě „volavky“ – nevinného, čistého, těžce nemocného člověka s obrovskou chutí žít.

 

Fotogalerie k filmu Hodinu nevíš...